Cíl: Dítě pochopí, proč se listy na podzim zbarvují, a pomocí jednoduchého pokusu (chromatografie) objeví skrytá barviva v zeleném listu.
Cílová věková skupina: MŠ (starší předškoláci), 1.–5. třída, vhodné i pro školní družiny
Pomůcky:
Čerstvé zelené listy (ideálně javor, ale poslouží i jiné)
Hmoždíř s tloučkem (případně pevná miska a konec válečku)
Technický líh (dostupný v drogerii)
Filtrační papír (např. kávový filtr nastříhaný na proužky)
Menší skleničky nebo zavařovací sklenice
Flipchart nebo velký papír na zapsání nápadů
Barevné papíry pro hru (zelený, žlutý, červený, oranžový)
Příprava a úvod: Než se pustíte s dětmi do aktivit, nasbírejte dostatek čerstvých zelených listů.
Na úvod se dětí zeptejte, jaké barvy má listí na podzim a proč si myslí, že už není zelené. Všechny jejich nápady a hypotézy zapište na flipchart, abyste se k nim na konci mohli vrátit. Ukažte dětem zelený list a zeptejte se jich: "Myslíte, že v tomto listu je schovaná i jiná barva, než jen zelená?"
Navrhněte dětem, že si zahrajete na malé vědce a pokusíte se odhalit tajemství barev ukrytých v listech.
Pokus – Tajemství zeleného listu:
Nechte děti natrhat nebo nastříhat zelené listy na malé kousky a vložte je do hmoždíře.
Zalévejte listy trochou technického lihu tak, aby byly ponořené. (Tento krok provádí nebo na něj pečlivě dohlíží dospělý!)
Společně s dětmi třete listy tloučkem, dokud se líh neobarví sytě zeleně. Vznikne nám extrakt barviv.
Do čisté skleničky nalijte trochu obarveného lihu.
Ustřihněte proužek filtračního papíru a ponořte ho jedním koncem do zeleného roztoku tak, aby se nedotýkal dna. Papírek můžete přichytit kolíčkem k tužce položené přes okraj sklenice.
Nyní nechte přírodu kouzlit. Pozorujte, jak líh vzlíná po papírku a bere s sebou barviva. Po 10–20 minutách by měly být vidět výsledky.
Pozorování a vysvětlení: Nechte děti, ať samy popíší, co na papírku vidí. Objevil se tam jen zelený pruh, nebo i jiné barvy (žlutá, oranžová)? Vysvětlete jim, že v listu byla celou dobu schovaná i žlutá a oranžová barva, ale my jsme je neviděli, protože je překrývala silná zelená barva (chlorofyl). Na podzim, když je méně sluníčka a chladněji, zelená barva z listů zmizí jako první a ostatní barvy konečně dostanou šanci se ukázat.
Info pro vás: Zelené barvivo se nazývá chlorofyl a je klíčové pro fotosyntézu. Žlutá a oranžová barviva se jmenují karotenoidy a xantofyly – ty jsou v listu přítomny po celou dobu. Červená a fialová barviva (antokyany) vznikají v listech některých stromů až na podzim jako reakce na chlad a světlo. Tento pokus se nazývá chromatografie.
Hra – Barevná honička: Po zahradě nebo v herně rozmístěte barevné papíry – zelený, žlutý, červený, oranžový.
Děti představují lístečky na stromě. Jejich domov je u zeleného papíru – tam je léto a dostatek sluníčka. Děti se mohou u zeleného papíru volně pohybovat, "fotosyntetizovat".
Učitelka je "Paní Zima" nebo "Podzimní vítr". Když zavolá: "Sluníčko slábne, zelená se ztrácí!", musí všechny děti (lístečky) opustit zelenou a najít si nové místo u žlutého, oranžového nebo červeného papíru.
Hru můžete opakovat. Když učitelka zavolá: "Fouká silný vítr!", lístečky musí přeběhnout k jinému barevnému papíru (kromě zeleného). Kdo je poslední, může pomáhat větru.
Na závěr: Vraťte se k flipchartu s původními nápady dětí. Ověřte společně, které hypotézy byly správné, a doplňte nové poznatky, které jste dnes zjistili díky pokusu. Můžete navázat výtvarnou aktivitou – frotáží listů, tiskáním listů namočených v barvě nebo tvorbou podzimního leporela.
Cíl: Dítě si všímá chování a potřeb hmyzu, jmenovitě ruměnice pospolné.
Cílová věková skupina: MŠ, 1.-3. třída, aktivity vhodné i pro školní družiny
Pomůcky: lupy či kelímkové lupy, pokud jsou k dispozici
Než se pustíte s dětmi do těchto aktivit, vytipujte si místa v okolí školy, kde se ruměnice obvykle vyskytují a lze je tam pozorovat.
Na úvod připomeňte dětem obrázkem nebo fotografií ruměnici pospolnou a zeptejte se, co o ní všechno vědí. Nápady dětí můžete zapsat na flip, abyste se k nim později mohli vrátit. Děti určitě budou tuto běžnou ploštici od vidění znát, třeba i z různých knih (Ferda mravenec).
Navrhněte dětem, že si na ruměnice budete společně hrát a pozvěte je ven na nějaké místo, kde se budou dobře hrát běhací hry.
Hra 1 - PÁŘENÍ: Vyprávějte dětem, že aby se ruměnice mohly rozmnožit, musí samička svojí vůní přilákat samečka a s ním se spojit zadečkem. Takto spojení musí zůstat docela dlouho, aby mohla samička později naklást vajíčka, ale přitom hledají potravu a dělají všechno, co obvykle. (Info pro vás - pářící orgán samce funguje jako klíč, který zapadne do zámku na straně samičky, předání pohlavních buněk trvá až 30 hodin). Řekněte dětem, aby si udělaly dvojice. Ve dvojici se postaví k sobě zády a zaháknou se předloktím. Vyberte dětem nějaký cíl (potrava), kam musí společně dojít - střídají se v tom, kdo jde čelem a kdo zády. Pokud děti tato hra bude bavit, můžete jim postavit překážkovou dráhu, kterou musí společně překonat, slalom nebo jinou výzvu podle vaší fantazie.
Hra 2 - POČTY: Ruměnicím se povedlo rozmnožit a tak máma ruměnice neustále hlídá, aby měla všechny děti pohromadě. Řekněte dětem, že vždy oznámíte, kolik dětí ruměnice má a ony vytvoří skupinky, které budou mít právě tolik členů - kdo zbyde, bude máma ruměnice (“Máma ruměnice má 3/4/5 dětí…alternativa hry na molekuly). Můžete děti nechat, aby se ve skupině chytily za ruce a následovaly svoji mámu ruměnici všude, kam je povede. (Info pro vás - ruměnice klade vajíčka do půdy nebo listí, po vylíhnutí o svá vylíhnutá mláďata nepečuje, ale zpravidla tvoří skupiny s dalšími ruměnicemi na příjemném místě nebo u zdroje potravy.)
Pozorování: Když se děti dost proběhnou, vemte je na místo, kde lze ruměnice pozorovat a vysvětlete pravidla, jak s nimi zacházet (nemačkat, pozor na zašlápnutí, u kelímkových lup pozor na skřínutí při zavírání, s kelímkem netřást). Pokud máte k dispozici lupy, rozdejte je a nechte děti pozorovat ruměnice i další hmyz na místě. Můžete předem děti navést, na co se mají zaměřit (např. kolik mají nohou, jak vypadají ústa, co nejčastěji dělají, …). Až děti svoláte zpět k sobě, ptejte se, čeho si všimly. (Info pro vás - černé skvrny na krovkách imitují oči a slouží k odstrašení, stejně jako páchnoucí výměšek, který vypustí v nebezpečí. Živí se rostlinnými šťávami nebo mrtvým hmyzem. Jsou společenské - často tvoří velké skupiny jedinců různého stupně vývoje. Nedospělé nymfy mají jinou černo-červenou kresbu.)
Na závěr se vraťte k zapsaným informacím na flipu, ověřte, jestli jsou všechny pravdivé a doplňte nové. Může následovat libovolná výtvarna aktivita, která hrátky doplní. Můžete využít i již připravené nápady rozvíjející prostorovou představivost a další matematické dovednosti například zde: https://uciteleucitelum.cz/material/prirodoveda/hmyz-rumenice
Cíle: Dítě dovede vizuálně zdokumentovat vybrané kvetoucí rostliny v okolí a pojmenovat jejich základní orgány. Umí popsat svou vysněnou rostlinu za použití znalostí z první aktivity.
Vyrazte ven a všímejte si kvetoucích rostlin v okolí.
Ptejte se dětí: Čím se od sebe liší květy různých rostlin? A co třeba listy nebo stonky? Co z květů bude až odkvetou?
👶🏻 MŠ – Nechte děti vybrat několik rostlin, které je zaujaly nejvíce a domluvte se s nimi, že si z nich uděláte herbář.
Herbář může být kreslený nebo můžete použít vylisované skutečné rostliny nalepené na papír (pokud nejsou chráněné), popřípadě můžete pořídit fotografie. Jednotlivé listy herbáře zatím nesvazujte k sobě, aby si je děti mohly prohlížet jednotlivě.
👦🏻 ZŠ – Každé dítě si zvolí 4-6 (nebo více) rostlin s květy, které si zdokumentuje. Je dobré, aby si květiny byly co nejméně podobné. Květiny je možné nakreslit na jednotlivé listy přímo v terénu nebo vylisovat a nalepit na papír. Pokud chcete aktivitu zrychlit, nechte děti tvořit ve skupinách. Výsledkem by měly být listy herbáře s názvem rostliny a pojmenovanými orgány (stonek, list, květ, případně kořen).
Po dokončení listů herbáře vyprávějte dětem motivační příběh:
Byla jednou jedna botanická zahrada a v té zahradě pracoval zahradník, který si moc přál pěstovat květinu, kterou ještě nikdy nikdo neviděl. Často o takové květině snil a ve snech jí dával krásná jména. Jednoho dne si zahradu přišel prohlédnout pan Popleta, a aby se mu květiny nepopletly, všechny si pečlivě zakresloval do sešitu. Zahradník potkal Popletu u záhonu tulipánů, ale v sešitě pana Poplety vypadal tulipán úplně jinak než ve skutečnosti - měl místo jednoho květu 3 a listy měl od pampelišky. Zahradníkovi se květiny pana Poplety moc líbily - přesně takové si představoval ve svých snech. Skamarádili se, společně květinám vymýšleli ta nejkrásnější popletená jména (třeba Tuliliška) a moc se u toho nasmáli. Zkusíte to také?
Rozdejte dětem papíry a vyzvěte je, aby si prohlédli květiny z jejich herbáře a z jejich částí poskládaly popletené květiny. Květiny mohou nakreslit nebo slepit dohromady jako koláž pokud máte fotografie nebo zásobu vylisovaných rostlin. Po dokončení děti jednotlivě nebo ve skupinách popíší svou novou květinu (jaké má listy, květy, stonek) a řeknou, jaké jí vymyslely jméno. Pokud vás bude fantazírování bavit, můžete vymýšlet, jaké plody by mohly květiny mít. S menšími dětmi v MŠ můžete květiny tvořit, popsat a pojmenovat všichni společně. To budou rodiče koukat 🙂. Popletené květiny přidejte k ostatním listům herbáře a secvakněte jako knížku nebo si udělejte třídní popletený herbář tvořený pouze popletenými květinami.